Litore
Technika: akryl na plátně
Rozměry: 120 × 100 cm
Rok: 2025
Litore zachycuje pobřeží nikoli jako konkrétní realistickou scenérii, ale jako proměnlivý prostor, v němž se lidské tělo, krajina a světlo vzájemně prolínají. Tři ženské postavy jsou redukovány na organické tvary a jejich obrysy postupně splývají s okolními formami. Žena se tak stává součástí krajiny a krajina naopak získává podobu lidského těla.
Centrální část obrazu vytváří výraznou vizuální ambivalenci. Rozměrné okrové tvary mohou evokovat ženské boky či tělo, současně však připomínají nádobu nebo archetypální amforu. Tvar zůstává otevřený různým interpretacím a pohybuje se na hranici mezi figurací a abstrakcí.
Barevná skladba propojuje základní prvky pobřežní krajiny. Modré prvky ženských plavek vytvářejí vazbu k vodě, okrové tóny odkazují k písku a zemi a růžové odstíny k lidskému tělu. Voda, písek a tělo se tak stávají součástí jediného organického celku. Světlo a iridescentní barevnost navíc způsobují, že se obraz v závislosti na nasvícení proměňuje a získává odlišnou intenzitu i charakter.
Název Litore, latinsky „na pobřeží“, odkazuje nejen k místu, ale také k jeho symbolickému významu. Pobřeží je hranicí mezi dvěma světy – mezi pevninou a mořem, mezi stabilitou a pohybem. Stejnou hranici obraz vytváří mezi skutečností a představou, mezi figurací a abstrakcí.
Dílo vzniklo v rámci uměleckého směru curvingismus, pro který jsou charakteristické plynulé křivky, rytmus, pohyb a vzájemná transformace tvarů. V Litore nejsou křivky pouze formálním prostředkem. Umožňují, aby se jednotlivé motivy prolínaly a neustále proměňovaly – tělo přechází v krajinu, krajina v tělo a konkrétní tvar v abstraktní vjem.
Litore tak není pouze obrazem pobřeží. Je obrazem proměny, hranice a propojení člověka s přírodou.